12. kapitola
Z dnů se staly týdny a Thrall začínal odhadovat, jak dlouho už je na cestě, ne podle počtu východů slunce, ale podle toho. kolikrát sněžilo. Netrvalo mu příliš dlouho spotřebovat zásoby sušeného masa. které dostal od Warsongů. třebaže si sám příděly uvážlivě rozpočítal. Pasti byly jen částečně úspěšné a čím hlouběji do hor se dostával, tím méně zvířat se mu dařilo chytit.
Alespoň že voda nebyla problém. Všude kolem něj proudily ledové bystřiny a tyčily se hluboké závěje. Několikrát ho přepadla náhlá bouře a na chvíli ho zcela pohřbila ve sněhu. Vždy jen doufal, že bude mít dost sil se vyhrabat.
Drsné podmínky si začínaly vybírat svou daň. Jeho pohyby byly čím dál pomalejší a stále častěji. když se zastavil, aby si odpočinul, nebyl se téměř schopen znovu zvednout. Jídlo mu došlo a žádní králíci tady nahoře nebyli tak hloupí, aby se chytili do jeho pastí.
Že tu nějaká zvířata vůbec žijí, poznal jen podle občasných stop ve sněhu a vzdáleného vytí vlků za jasných mrazivých nocí. Začal jíst listí a kůra ze stromů, jen aby utišil zuřící žaludek, výsledek však byl velmi pochybný.
Padal sníh. pak přestal, objevila se modrá obloha, po chvíli opět zčernala těžkými mraky a znovu začal padat snili. Začínal být zoufalý. Ani nevěděl, jestli jde správným směrem. Ke klanu Frostwolf. Mechanicky, umíněně kladl jednu nohu před druhou, rozhodnutý najít svůj lid nebo v těchhle nehostinných horách zemřít.
Jeho mozek si s ním začínal pohrávat. Čas od času se mu ze sněhové závěje ukázal Aedelas Blackmoore. cosi ošklivého zakřičel a sekl po něm mečem. Thrall by přísahal, že dokonce cítí pach vína z jeho dechu. Bojovali a Thrall vyčerpaný padl. neschopen odrazit Blackmoorovu poslední ránu. Teprve pak generálův stín zmizel a proměnil se v neškodnou skálu nebo podivně pokřivený strom.
Jiné obrazy byly daleko příjemnější. Občas ho přišel zachránit Hellscream a zval ho k teplému ohni, který zmizel v okamžiku, kdy k němu Thrall natáhl ruce. Jindy byl jeho zachráncem seržant, bručící cosi o vojácích, které musí neustále hledat, ale nabízející mu teplý plášť. Nejsladší, a přesto zároveň nejtrpčí halucinace byly ty, kdy se mu zjevovala Tari. V jejích modrých očích byla láska a na rtech měla slova útěchy. Někdy se ho téměř dotkla těsně před tím, než se mu přímo před očima zase rozplynula.
Šel dál a dál. až jednoho dne už jednoduše nemohl. Udělal ještě jeden krok a plně rozhodnutý udělat další a pak ještě jeden se zhroutil. Hlava se snažila přikázat vyčerpanému zmrzlému tělu. aby vstalo, ale to neposlechlo. Snili už ho ani nestudil. Byl… teplý a měkký. Thrall si povzdechl a zavřel oči.
Nějaký zvuk ho přinutil je znovu otevřít, ale on jen bez zájmu sledoval další trik své vyčerpané mysli. Tentokrát viděl smečku zářivě bílých vlků, téměř stejné bílých jako sníh kolem něj. Udělali kolem něj kruh a tiše čekali. Opětoval jejich pohledy, ale ani ho příliš nezajímalo, co se bude dít dál. Zaútočí, nebo utečou? Nebo prostě počkají, až upadne do bezvědomí?
Za neexistujícími vlky se nyní vynořily tři temné postavy. Nebyl to nikdo z těch. kteří ho do téhle chvíle přicházeli navštívit. Od hlavy k patě byli zahaleni do tlustých kožichů. Vypadaly teple, ale ne tak teple, jak se cítil Thrall. Tváře byly ve stínu velkých kapuci, ale Thrall viděl jejich masivní čelisti. I podle velikosti to museli být orkové.
Tentokrát se na svou mysl zlobil. Už si zvykl na halucinace, které ho navštěvovaly. Teď se ale bál, že zemře dřív, než zjistí, co mu tyhle imaginární postavy chtějí.
Zavřel oči a ztratil se ze světa.
„Myslím, že je vzhůru.“ Ten hlas byl jemný a vysoký. Thrall se protáhl a zvedl těžká víčka.
Přímo u něj se zvědavým výrazem v očích stálo orkské dítě. Thrall otevřel oči úplně a poznal, že je to chlapec. V klanu Warsong děti nebyly. Po strašlivých bitvách se museli orkové skrývat a jak Grom Thrallovi řekl, děti nebyly dost silné.
„Ahoj,“ řekl Thrall orksky, ale znělo to jako nějaké ostré zachrčení. Chlapec leknutím poskočil, ale pak se rozesmál.
„Určitě je vzhůru,“ řeklo dítě a odběhlo. V Thrallově zorném poli se objevil další ork. Už podruhé během několika minut viděl typ orka, jaký dosud nespatřil: nejprve to dítě a nyní takový, který očividně zažil mnoho zim.
Všechny rysy toho starce byly stářím prohloubeny. Jeho čelisti byly povadlé, zuby ještě zažloutlejší než Thrallovy a mnoho jich chybělo nebo bylo zlomených. Očí měly podivnou mléčnou barvu a Thrall neviděl žádné zorničky. Tělo toho orka bylo zkroucené a shrbené, téměř jako u malého dítěte. Navzdory tomu všemu se Thrall instinktivně v přítomnosti starce přikrčil.
„Hmmm.“ řekl starý ork. „Myslel jsem že umřeš, mladíku.“
Thralla to mírně rozčílilo. „Tak to se omlouvám, že jsem vás zklamal.“ řekl.
„Náš kodex cti nás zavazuje pomáhat těm, kteří to potřebují,“ pokračoval ork. „ale je to vždy snadnější, když naše snaha vyjde naprázdno. O jeden hladový krk méně.“
Thralla ta nezdvořilost pobuřovala, ale rozhodl se nic neříkat.
„Jmenuji se Drek'Thar. Jsem šaman klanu Frostwolf a jeho ochránce. Kdo jsi ty?“
Představa, že tenhle starý ork je ochráncem všech Frostwolfů, Thralla pobavila. Pokusil se posadit a vyděšené zjistil, že ho cosi srazilo zpět na kožešinu, jako by ho někdo zasáhl neviditelnou rukou. Otočil se k Drek'Tharovi a všiml si, že starý muž nenápadně pohnul prsty.
„Nedovolil jsem ti vstát.“ řekl Drek'Thar. „Odpověz na mou otázku, cizince, nebo si to s tou nabídkou pohostinnosti rozmyslím.“
Thrall se s novou úctou na starce zahleděl a odpověděl: „Jmenuji se Thrall.“
Drek'Thar vyštěkl: „Thrall! Lidské slovo, a navíc výraz ponížení.“
„Ano,“ řekl Thrall, „slovo, které znamená v jejich jazyce otrok. Ale já už nejsem thrall - otrok, i když si to jméno nechávám, aby mi připomínalo, co musím udělat. Utekl jsem ze svého zajetí a toužím nalézt svou minulost.“ Thrall se bez rozmyslu chtěl znovu posadit a znovu byl hozen na lůžko. Tentokrát viděl, jak sebou vrásčité ruce toho starce trochu trhly. Tohle musel být skutečně mocný šaman.
„A proč tě naši vlčí přátelé našli uprostřed sněhové bouře?“ žádal Drek'Thar vysvětlení. Nedíval se přímo na Thralla a ten si uvědomil, že stařec je slepý.
„To je dlouhý příběh.“
„Mám čas.“
Thrall se musel smát. Ten starý shrbený šaman se mu začínal líbit. Podvolil se neviditelné síle, která ho držela na zádech, a pověděl mu svůj příběh. Jak ho Blackmoore našel jako nemluvně, vychoval ho a naučil bojovat i číst. Řekl šamanovi o Tařině laskavosti, o bezduchých orcích, které viděl v táboře, o tom jak konečné našel Hellscreama, který ho naučil kodex válečníků i jazyk jeho lidu.
„To Hellscream mi pověděl, že mým klanem je Frostwolf.“ skončil. „Poznal to podle malého kusu látky, do kterého jsem byl zabalený jako dítě. Mohu vám ho ukázat…“ vyděšeně se odmlčel. Drek' Tharovi samozřejmě nemůže „ukázat“ nic.
Čekal, že šaman vybuchne zlostí, ale místo toho Drek'Thar natáhl ruku. „Dej mi ho.“
Tíha. kterou Thrall cítil na hrudi, polevila a on se mohl konečně posadit. Sáhl do pytle a vyndal roztřepené zbytky látky se znakem klanu Frostwolf. Pak je beze slova šamanovi podal.
Drek'Thar je vzal do obou nikou a přitiskl si je k hrudi. Tiše zamumlal slova, kterým Thrall nerozuměl, a pak přikývl.
„Jak jsem předpokládal.“ řekl a zhluboka si povzdechl. Pak podal kus látky zpět Thrallovi. „Ta látka skutečně patřila klanu Frostwolf a utkala ji sama tvá matka. Mysleli jsme, že jsi mrtev.“
„Jak můžete říct, že…“ a pak Thrallovi došlo, co Drek'Thar právě řekl. Plný naděje se zeptal: „Vy jste znal mou matku? Mého otce? Kdo jsem?“
Drek'Thar zvedl hlavu a upřel na Thralla slepé oči. „Jsi jediné dítě Durotana, našeho bývalého náčelníka, a jeho odvážné družky Draky.“
Nad silným vývarem z masa a kořínků pověděl Drek'Thar Thrallovi vše ostatní o jeho minulosti, tedy alespoň všechno, co věděl. Odvedl mladého orka do své jeskyně a oba se uvelebili zahalení v teplých kožešinách u ohně. Palkar, jeho učeň, který prve tak horlivé oznamoval, že se Thrall probudil, nabral druhou misku polévky a jemně ji vložil starému muži do nikou.
Ork jedl a na chvílí se odmlčel. Palkar seděl tiše. Jediným zvukem bylo praskání ohně a pomalé, hluboké oddechováni Moudrého ucha, Drek'Tharova vlčího společníka. Byl to pro Drek'Thara složitý příběh, takový, o kterém si myslel, že ho nikdy už nebude muset vyprávět znovu.
„Tví rodiče se u Frostwolfů těšili té největší úctě. Před mnoha zimami se vydali vyřídit nějakou vážnou záležitost a nikdy se nevrátili. Nevěděli jsme. co se s nimi stalo… až dodnes.“ Ukázal směrem ke kusu látky. „Pověděla mi to vlákna. Byli zabiti a ty jsi přežil. aby té vychovali lidé.“
Látka nebyla živá, ale byla vyrobena z vlny bílých koz, které žily v horách. Protože ta vlna kdysi patřila živému tvoru, uchovala si něco z jeho existence. Nedokázala vypovědět detaily, ale mluvila o krvi, která jí v malých kapkách potřísnila. Řekla Drek'Tharovi i něco o Thrallovi. Potvrdila jeho vyprávěni a dodala důkaz, který Drek'Tharovi chyběl.
Šaman cítil Thrallovy pochybnosti, když mu řekl, že s ním ta látka „mluví“. „A co to bylo za záležitost, která stála mé rodiče život?“ chtěl mladý ork vědět.
Tohle mu však Drek'Thar ještě nehodlal říct. „Snad ti to řeknu, až přijde čas. Teď jsi mě ovšem dostal do složité situace. Thralle. Přišel jsi během zimy, nejkrutějšího období v roce, a jako tvůj klan tě musíme přijmout mezi sebe. To ale neznamená, že dostaneš jídlo, oblečení a střechu nad hlavou jen tak.“
„To jsem ani nečekal.“ řekl Thrall. „Jsem silný. Umím pracovat. Můžu i lovit. Můžu vás naučit spoustu věcí o lidech, abyste byli lépe připraveni s nimi bojovat. Můžu…“
Drek'Thar zvednutím raky udělal jeho horlivému přesvědčování přítrž. Poslouchal. Mluvil k němu oheň. Naklonil se k němu. aby lépe slyšel.
Drek'Thar byl ohromen. Oheň byl ten nejméně ovladatelný živel. Většinou se ani neobtěžoval odpovědět, když se ho na něco ptal. bez ohledu na rituály, které ho měly upokojit. A nyní k němu oheň sám mluvil… o Thrallovi!
V mysli spatřil obrazy statečného Durotana. nádherné a ohnivé Draky. Ještě stále mi chybíte, přátelé, pomyslel si. A vaše krev se nyní ke mně vrátila v podobě vašeho syna. Syna. o kterém i duch ohně mluví v dobrém. Ale já ho nemohu jen tak jednoduše nechat velet, ne tak mladého, ne. aniž bych ho vyzkoušel… ne tak ovlivněného lidmi!
„Od doby, kdy tvůj otec odešel, jsem byl vládcem klanu Frostwolf já,“ řekl Drek'Thar. „Přijímám tvou nabídku kmenu pomoci. Thralle, synu Durotanův. Svou pozici v kmenu si ale budeš muset zasloužit.“
O šest dnů později, když si Thrall razil cestu sněžnou bouří zpět do tábora s obrovským chlupatým zvířetem, které společně se sněžnými vlky ulovil, uvažoval, jestli nebylo jednodušší být otrok.
Okamžitě tu myšlenku zapudil. Byl mezi svými, přestože se k němu stále chovali nepřátelsky a s nucenou pohostinností. Jedl vždy až jako poslední. Dokonce i vlci dostávali žrát dřív než on. Na spaní dostal nejchladnější místo, nejtenčí plášť, nejhorší zbraně a nejtěžší práce a úkoly. Přijímal je však pokorně, neboť věděl, o co jde. Vyzkoušet ho, ujistit se, že nepřišel k Frostwolfům, jen aby ho uvítali jako krále… jako Blackmoora.
Takže zahrabával jámy s výkaly, stahoval zvířata, nosil dřevo na oheň a dělal všechno, co se po něm chtělo, bez jediného slova. Alespoň že mu v téhle sněhové bouři dělali společnost sněžní vlci.
Jednoho večera se zeptal Drek'Thara na spojení mezi vlky a orky. Znal samozřejmě způsob, jakým se ochočovala zvířata, ale tohle se zdálo být jiné, daleko hlubší.
„Je to hlubší,“ odpověděl Drek'Thar. „Vlci nejsou ochočení, ne tak. jak to slovo chápeš ty. Přišli a stah se našimi přáteli, protože jsme je pozvali. Je to součást osobnosti šamana. Máme pouta s částmi přírody a přísahali jsme, že s nimi budeme vždy pracovat a žít v harmonii. Moc nám pomohlo, když se vlci stah našimi společníky. Loví s námi, zahřívají nás, když kožešiny nestačí. Upozorňují na nepřátele, stejně jako nás upozornili na tebe. Zemřel bys. kdyby tě naši vlčí přátelé nenašli. Výměnou se staráme o to, aby byli dobře nasyceni, léčíme jejich zranění a jejich štěňata se nemusí bát těch obrovských větrných orlů, kteří krouží nad horami zejména v období, kdy se rodí mláďata.
Stejnou úmluvu máme s kozami, přestože ty nejsou tak moudré jako vlci. Dávají nám vlnu a mléko, a když to nezbytně potřebujeme, jsou ochotny vzdát se vlastního života. My je na oplátku chráníme. Kdykoli nás můžou opustit, ale za minulých třicet let se to ani jednou nestalo.“
Thrall nevěřil vlastním uším. Tohle byla skutečné mocná kouzla. „Ale dokážete se spojit i s jinými věcmi než se zvířaty, že ano?“
Drek'Thar přikývl. „Dokážu zavolat sníh a vítr i blesky. Stromy se mi pokloní, když je o to požádám. I řeky potečou, kam jim řeknu.“
„Když je vaše moc tak ohromná, proč pořád ještě žijete na takovém drsném místě?“ zeptal se Thrall.
„Jestli to, co říkáte, je pravda, dokázal byste tyhle hory proměnit v rozkvetlou zahradu. Nikdy by pro vás nebylo obtížné sehnat jídlo a nepřátelé by vás nikdy nenašli…“
„A porušil bych základní úmluvu s přírodními živly a nic z přírody by mi už nikdy neodpovědělo!“ zařval Drek'Thar. Thrall si přál, aby ta slova mohl vzít zpátky, ale už bylo příliš pozdě. Očividně šamana hluboce urazil. „Copak ničemu nerozumíš? Zasadili lidé do tebe sémě chamtivosti tak hluboko, že nevidíš. co je podstatou moci šamana? Všechny tyhle věcí dostanu, protože požádáni s hlubokou úctou v srdci, a jsem ochoten nabídnout něco výměnou. Žádám jen to nejnutnější pro sebe i svůj klan. Čas od času žádám velké dary, ale jen když jde o dobrou a spravedlivou věc. Výměnou těmto silám děkuji, neboť vím, že mi jen půjčují, ne prodávají. Přicházejí ke mně, protože chtějí, ne protože jsem to přikázal! To nejsou otroci. Thralle. Jsou to mocné bytosti, které přicházejí ze své svobodné vůle, podílí se na mé magii, ale nejsou její služebníci. Pche!“ Odfrkl si a odvrátil se od Thralla. „Ty to nikdy nepochopíš.“
Mnoho dní s Thrallem nepromluvil. Thrall dál vykonával podřadné práce, ale jak čas běžel, jako by se Frostwolfům ještě víc vzdaloval, ne blížil. Jednoho večera zakrýval jámu s výkaly, když na něj jeden z mladších orků zavolal: „Otroku!“
„Jmenuji se Thrall,“ řekl Thrall temně.
Druhý ork pokrčil rameny. „Thrall, otrok. Znamená to to samé, ne? Můj vlk je nemocný a prochcal si místo, kde spí. Vyčisti to.“
Thrall hrdelně zachrčel. „Vyčisti si to sám. Nejsem
tvůj sluha, jsem host klanu,“ zavrčel odpověď.
„Fakt, jo? S takovým jménem? Tak chytej, ty člověčí mazánku!“ Hodil po Thrallovi deku a ta se kolem něj omotala, než stačil zareagovat. Na tvář se mu přilepila chladná vlhkost a on ucítil pach moči.
Něco uvnitř něho se zlomilo. Oči se mu podlily krví a on zuřivě zařval. Strhl ze sebe znečištěnou deku a zaťal pěsti. Začal dupat. Rytmicky, zlověstně, jako kdysi dávno v aréně. Jen s tím rozdílem, že tady nebyl žádný jásající dav, jen malý kroužek najednou velmi tichých orků, kteří na něj vyděšeně hleděli.
Mladý ork zatvrzele opakoval svou: „Říkám, abys to vyčistil, otroku.“
Thrall zavrčel a skočil. Mladý ork se poroučel na zem, nikoli však bez boje. Thrall necítil, jak mu ostré drápy trhají maso. Cítil jen zlost a vztek. Nebyl ničí otrok. A pak ho někdo odtrhl a hodil do závěje. Chlad a vlhkost ho vrátily do reality a on si uvědomil, že právě zničil poslední šanci, že ho tihle orkové přijmou mezi sebe. Ta myšlenka ho zdrtila a on jen seděl po pás ve sněhu a tupé zíral před sebe. Zklamal. Nepatřil nikam.
„Říkal jsem si, jak dlouho ti to bude trvat,“ řekl Drek'Thar. Thrall zvedl nepřítomně hlavu a spatřil nad sebou stát starého šamana. „Překvapil jsi mě, že jsi to vydržel tak dlouho.“
Thrall se pomalu postavil. „Postavil jsem se svým hostitelům.“ řekl ztěžka. „Odejdu.“
„Nic takového neuděláš.“ řekl Drek'Thar. Thrall se na něj překvapeně podíval. „Nejdříve jsem chtěl zjistit jestli nejsi příliš arogantní na to. aby ses stal jedním z nás. Kdybys sem přišel s tím, že žádáš o místo náčelníka, které ti právem patří, poslali bychom tě pryč - a za tebou vlky, aby se postarali, že se nevrátil. Musel jsi nejdřív poznat pokoru, než tě skutečně přijmeme.
Zároveň bychom nechtěli ani nikoho, kdo by se podřizoval příliš dlouho. Kdybys nezareagoval ani na Uthulovy urážky, nebyl bys skutečný ork. Jsem rád, že dokážeš být pokorný i hrdý, Thralle.“
Drek'Thar skoro něžně položil Thrallovi vrásčitou ruku na svalnaté rameno. „Obě tyto vlastnosti jsou pro toho, kdo si zvolil cestu šamana, nezbytné.“